Aktualizujeme výběr…
49–60 z 103
Moravský Beroun
Hrad sloužil k ochraně městečka Berouna a početných hutí v jeho okolí. Uvažovat rovněž můžeme o jeho roli, jako tzv. hornického hrádku. Po Šternbercích ho vlastnil rod pánů z Kravař, někdy za husitských válek byl hrad zničen a už se nikdy neobnovil.
Mořice
Původně se jednalo o rozsáhlé motte, které je možné hypoteticky datovat již do 13. století. Ve 14. století tvrz vlastnili páni z Kravař a po nich příslušníci rozvětveného rozrodu významnější moravské nižší šlechty, používající jako erbovní znamení palečné kolo. V 15. století se mořická tvrz stala rezidencí Kuželů z Žeravic. Od konce 15. století se v jejím držení vystřídalo více rodů a původní tvrz (motte) mohla v této době zaniknout; v takovém případě lze stavbu nového objektu tvrze klást hypoteticky do doby krátce po polovině 16. století. V době třicetileté války se Mořice dostaly do majetků vranovských paulánů, kteří zde na konci 17. století vystavěli menší barokní zámek (letní sídlo), jež po pozdějších úpravách stojí dodnes.
Náměšť na Hané
Archeologickým výzkumem částečně odkyté zbytky středověkého hradu. Hrad patřil k důležitým sídlům významného šlechtického rodu ze Švábenic, kteří se po hradu i psali. Hrad byl sídlem panství, jehož velikost se v čase proměňovala. O samotném hradu se dochovalo jen velmi málo jednoznačných zpráv. Zanikl během první poloviny 15. století patrně násilnou cestou (dochovaná silná požárová vrstva). Poté již nikdy nebyl obnoven, majitelé panství si místo něho vystavěli dole v městečku poblíž mostu přes říčku Sumici (Šumici) tvrz, která byla později přeměněna na zámek (tzv. Dolní zámek).
Náměšť na Hané
Od druhé poloviny 15. století až do roku 1767 sídlo náměšťského panství. Historická hodnota objektu je vysoká. Současná podoba sídla je velmi neutěšená, potřebovalo by generální opravu. Vzhledem k částečnému hospodářskému využití objektu nelze rekonstrukci očekávat.
Nezamyslice
Jednalo se o méně významnou tvrz drobnější regionální šlechty, u níž je často akcentováno hospodářské zázemí (dvůr s polnostmi). V historických pramenech je doložena v letech 1371–1386, ačkoli její existence (případně existence jiné, starší tvrze) ve druhé polovině 13. století není zcela vyloučena. Po roce 1386 se celé panství včetně tvrze stalo součástí majetku lanškrounského kláštera augustiniánů, v jehož držení zůstalo až do zrušení konventu roku 1784. Zánik tvrze pravděpodobně souvisel se ztrátou její rezidenční funkce a jejím následným využitím jako hospodářského dvora.
Ochoz
Menší objekt, možná jen obytná budova dvora, která byla v roce 1589 označena jako „dům“. V letech 1631–1649 zmíněný objekt uváděn jako tvrz. Neměl nikdy trvalejší sídelní funkci (majitelé bydleli jinde) a patrně nebyl vůbec fortifikovaný.
Olomouc
Objekt (Nového) Hrádku připomínaný v letech 1213–1251 sloužil jako soukromá rezidence Přemysla Otakara I. Později k němu měl dispoziční práva markrabě. Hrádek disponoval vlastním, z fundu olomouckého hradu vyčleněným, majetkem a měl i své poddané. Jako samostatný právní subjekt měl vlastní správu, purkrabího a vilika. Již ve dvacátých až třicátých letech 13. století prošel první výraznější přestavbou. Po polovině 13. století se stal sídlem olomouckého fojta. Na počátku 14. století byl objekt fojtství razantně přestavěn. V 15. století fojtství odkoupilo město a přeměnilo jej na městskou zbrojnici, později sloužil areál jako sklad mouky. Na počátku 20. století, v roce 1907, byly všechny objekty zbořeny, aby uvolnily místo pro novostavbu chlapecké obecné a měšťanské jubilejní školy císaře Františka Josefa I. Dnes na tomto místě sídlí Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.
Olomouc
Olomoucký hrad patří spolu s Pražským hradem k nejvýznamnějším hradním areálům České republiky. Opevněný areál vznikl na místě staršího pravěkého hradiště nejpozději v první polovině 10. století. V 11. století se raně středověký hrad s akropolí na Václavském (též Dómském) návrší stal mocenským a správním centrem olomouckých přemyslovských knížat. Roku 1141 se stal sídlem olomouckých biskupů a od roku 1777 také arcibiskupů, čímž se proměnil v jedno z nejdůležitějších církevních center Moravy. K nejvýznamnějším památkám areálu náleží původně románský, dnes novogoticky přestavěný katedrální kostel sv. Václava a románský Zdíkův palác, původně biskupská rezidence. Vrcholně středověký královský hrad vznikl přestavbou akropole původního hradu do kamenné podoby v letech 1201–1207 z iniciativy krále Přemysla Otakara I. Stal se sídlem provinčních úřadů a správním centrem olomoucké provincie. Jádrem kamenného hradu byl palác doplněný kaplí a obytnou okrouhlou věží na severní straně areálu, obehnaného kamennou hradbou. Na západ od paláce se nacházelo purkrabství. Olomoucký hrad je rovněž spjat s tragickou událostí roku 1306, kdy zde byl zavražděn poslední Přemyslovec na českém trůně – král Václav III. V následujících staletích areál hradu procházel četnými přestavbami. V roce 1531 přešla i poslední část hradu do výlučného vlastnictví církve. Katedrála sv. Václava byla postupně přestavována v gotickém, barokním i novogotickém slohu, renesanční proměnou prošly i budovy kapitulního komplexu. Od konce šedesátých let 20. století se začalo uvažovat o celkové rekonstrukci a zpřístupnění areálu veřejnosti. Prvním krokem bylo otevření Zdíkova (dříve tzv. Přemyslovského) paláce v roce 1988. Další zásadní etapa nastala roku 2006, kdy byla v nově rekonstruovaných budovách bývalého Olomouckého hradu slavnostně otevřena rozsáhlá expozice Arcidiecézního muzea.
Otaslavice
Rezidence majitelů Otaslavic z rodu Posadských z Posadova a několika dalších. Jelikož následně byly Otaslavice součástí brodeckého panství, ztratila svou funkci.
Otaslavice
Sídlo šlechticů různých rodů, kteří se psali podle Otaslavic. Nejpozději po sňatku Anny z Otaslavic s Ješkem Puškou z Kunštátu došlo k rozdělení na dvě části. Na začátku 15. století sloužila dolní část hradu patřící Kunštátům jako centrum jejich lapkovské bojové družiny.
Plumlov
Rezidence majitelů plumlovského panství z rodu pánů z Kravař, Pernštejnů a Lichtenštejnů. Za Pernštejnů byl hrad částečně renesančně přestavěn, v 17. století byl vedle něj vybudován nedokončený barokní zámek. Od konce 16. století už hrad a následně ani zámek neplnily funkci stálé rezidence a sloužily spíše jako sídlo panské správy.
Pňovice
Dnes již zcela zaniklá tvrz měla největší význam v letech 1368–1528, kdy byla hlavním sídlem jedné z větví mocného rodu pánů ze Sovince. Tato větev se po zdejší tvrzi přímo psala jako Pňovští ze Sovince. Po připojení Pňovic ke šternberskému panství v roce 1555 ztratila tvrz rezidenční funkci a byla využívána jako kanceláře vrchnostenských úředníků a následně byla patrně pohlcena koncem 18. století areálem přilehlého pivovaru.
